Vzkaz maturantů Uchazeči o studium – Proč u nás studovat

Návrat do aktuality

Maturanti 2015

Dlouho jsem přemýšlela, k čemu bych přirovnala naši třídu a pak jsem si uvědomila, že jsme něco jako velká kniha plná malinkých, ale vzácných příběhů. Na začátku každé knihy bývá většinou věnování, či poděkování, a proto bych začala právě tím. Nebudu děkovat sobě, ani mým spolužákům ale hlavně VÁM. Všem, co tady dnes sedíte a sdílíte náš velký den. Když se rozhlédnu, vidím tváře, s kterými jsme společně strávili mnoho chvil, a za tu dobu se člověk dozví hodně věcí. Ať už jde o povahu vyučujícího, aktuální náladu, výstřelky či slovní hříčky a fráze. K maturitě nás vedla dlouhá cesta a vy jste byli našimi spolehlivými průvodci. Sdíleli jste s námi naše úspěchy a neúspěchy, či radosti a starosti. Jednoduše řečeno — BYLI JSTE TU S NÁMI POŘÁD.

Teď už mi ale dovolte, abych se vrátila o několik desítek tisíc hodin zpátky v čase do prvního dne na naší škole. Jestli si na to moji spolužáci pamatují, tak jim upřímně závidím, protože mně se vybavuje pouze labyrint chodeb rozdělený křiklavými barvami a čísly. Pokud mě má paměť neklame, což mívá ve zvyku většinou při písemkách, na začátku naší strastiplné cesty střední školou nás bylo třicet bojovníků, především bojovnic. A jak asi správně tušíte, po prvním ročníku naše škola již tolik žáků nepotřebovala a začaly boje. Jako mor nás klátila matematika, fyzika či chemie, místo války přišly základy mikrobiologie a přírodní katastrofy nám bohatě vynahradil jazyk český či jazyk anglický. Bohužel jsme nedokázali proti profesorům využít síly davu, a tak nás někteří spolužáci dobrovolně, či méně dobrovolně museli opustit. Dnes však není čas ani místo na truchlení. Posuňme se nyní asi o tři miliony a několik set tisíc minut vpřed, tedy do přítomnosti. Je nás již pouhých 26. Chlapci nám zmužněli, dívky zkrásněly a všichni jsme nabrali nové vědomosti a zkušenosti. Myslím, že nehovořím jen sama za sebe, když prohlásím, že kdybych si nemohla každý večer před spaním opakovat postupy při ošetřovatel­ské péči, či si krátit cestu autobusem vyjmenová­váním děl Williama Shakespeara, nebyl by můj život úplně kompletní. K závěru bych chtěla říci pár slov k naší paní třídní, tedy paní učitelce Řehákové. Chtěla bych především poděkovat za krásné chvíle, které jsme společně prožili. Na každé cestě můžeme vidět značky, přechody či semafory. Paní Řeháková je něco jako všechny tyto věci dohromady. Značky nám nahradila slovy, kterými nás nasměrovala správným směrem a správnou rychlostí. Přechody nám nahradila tím, že nás okřikla, když jsme se nedokázali soustředit či vnímat, a semafory nám umožnily vidět věci ve skutečných barvách a ne jen růžově.

(Jana Výletová, 4.A, úvodní proslov stužkovacího večírku maturantů, 28. listo­padu 2014)

Sdílet

Poslední úprava

Hynek Steska
SZŠ a VOŠZ Zlín —

Sdílet

Více v této kategorii