Pocity ze stáže v Corku Novinky

V rámci projektu Erasmus+ vycestovala skupina deseti žákyň a studentek do irského Corku.

Tři týdny v Irsku a to téměř zadarmo? Ještě před půl rokem jsem si myslela, že je to nemožné. Ale opak je pravdou. Přihlásila jsem se na Erasmus+ z toho důvodu, že miluji cestování, poznávání nových věcí a lidí a taky proto, abych si zlepšila svou angličtinu. Celé stáži však předcházel jazykový kurz s Mgr. Ondřejem Kovářů. Díky kurzu jsme až do poslední hodiny věřily, že jsme plně připravené, ovšem ta poslední osudná lekce nás vyvedla z omylu. Po spuštění videa, kde promluvil muž z Corku jejich přízvukem, jsme byly všechny vyděšené a hodně dlouho jsme i zůstaly. Dokonce se nás ten děs, že nebudeme rozumět, držel i v letadle. Všechny jsme věděly, kde budeme pracovat a kde bydlet. Nic víc. Po velmi náročné cestě do Corku si nás rozebraly rodiny do svých domovů a my jsme si poprvé myslely, že už se nikdy neuvidíme. Ovšem rodiny to byly velmi příjemné. Co se týká mé rodiny, byla jsem nadmíru spokojená a to jak s ubytováním, stravou, tak i rodinou samotnou. Byli velmi ochotní a dost trpěliví s mojí angličtinou, což mě hodně uklidnilo. Naštěstí byl před námi víkend, takže jsme se nemusely stresovat s prací. Ale i na tu velmi rychle došlo. Vlastně asi rychleji, než bychom chtěly. Více méně všechny jsme měly jiná zařízení. A tak jsme se v pondělí po informační schůzce vydaly každá svou cestou. Mé kroky vedly do Cork Community Art Link. Na internetu jsem si našla, že jde o charitativní výtvarnou činnost, z čehož jsem měla velkou radost, protože mám ráda umění. Bylo to tu. Stála jsem před budovou a měla jsem strašně malou dušičku. Ten strach, stres… Prostě smíšené pocity a nejraději bych utekla. Ale posbírala jsem všechnu odvahu a vešla do dveří, kde se mě ujala slečna, která mě odvedla do kanceláře. A tam si mě převzala Stephanie, slečna s přízvukem jako měl ten muž na videu. To bylo strašné, avšak vše dopadlo dobře. Hned první den jsem se se všemi seznámila a měla jsem docela radost z mé práce a věřila jsem, že se zde budu těšit. No a pak přišla cesta domů. To jsem měla podruhé strach, že se už nikdy s nikým nesetkám. Ale vše dopadlo dobře. Cestu z práce a do práce jsem znala i poslepu. Do práce jsem chodila opravdu s nadšením a díky ní mi nebylo tak smutno po domovu. Poznala jsem zde spoustu dobrých lidí, naučila jsem se zde novým věcem a dokonce i jazykům, protože zde byl opravdu multikulturní kolektiv. Takže práci hodnotím snad nejkladněji z celého Irska, i když jsem teda nedělala přímo ve zdravotnictví. Co se týká Corku samotného, buď ho budete milovat a nebo vás prostě nenadchne. Podle mě v Corku můžete vidět hlavně památky, což mě moc nezajímá a proto jsem si za tím, co jsem chtěla vidět zajela, ale to zde taky není žádný problém, protože autobusy jezdí pořád. Ovšem i tak si město Cork můžete užít a to hlavně v různých nákupních centrech, obchodech, kavárnách, cukrárnách, barech či jen tak procházkou kolem řeky. Jedinou velkou nevýhodou je zde počasí. Pomalu na každý týden potřebujete nový deštník, protože vítr a déšť je tu na denním pořádku. Ale hlavní je, nenechat si to ničím zkazit, protože takovou šanci už nikdy mít nebudete. A proto si troufám říct, že jsme si to tu s holkama užily na 100% a odjížděly jsme z Irska se slzami v očích, protože každé nám alespoň něco v srdíčku zůstalo.

Anna Žálková 2.V
před 6 lety