29. listopadu jsme strávili velmi mrazivý den s ledovým větrem na exkurzi v památníku koncentračního tábora Osvětim. Nedokáži si představit, že bych tam měla vydržet déle než jeden den bez teplého oblečení a jídla tak jako vězni jen v tenkých pruhovaných mundúrech, dřevácích, vyhladovělí , špinaví a vyčerpaní. Bez naděje na vysvobození. Kromě toho na nás silně zapůsobily hromady pravých vlasů a věcí denní potřeby, které patřily opravdovým lidem těsně před cestou na smrt . Ještě nikdy jsme si tolik nevážili vyhřátého autobusu, svačiny a cesty domů – do tepla a bezpečí.
Martina Škrabánková za 3.ročníky