29. listopadu jsme strávili velmi
mrazivý den s ledovým větrem na exkurzi v památníku koncentračního
tábora Osvětim. Nedokáži si představit, že bych tam měla vydržet déle
než jeden den bez teplého oblečení a jídla tak jako vězni jen v tenkých
pruhovaných mundúrech, dřevácích, vyhladovělí , špinaví a vyčerpaní.
Bez naděje na vysvobození. Kromě toho na nás silně zapůsobily hromady
pravých vlasů a věcí denní potřeby, které patřily opravdovým lidem
těsně před cestou na smrt . Ještě nikdy jsme si tolik nevážili
vyhřátého autobusu, svačiny a cesty domů – do tepla a bezpečí.
Martina Škrabánková za 3.ročníky