Cesta utíká jako hrom, potkali jsme nejeden strom.
Za okny míhá se krásná krajina, vyjeli jsme na výlet ze Zlína.
Míříme do hlavního města, daleká to bude cesta.
Snad se neztratíme v tom velkém městě, jako jedna rozinka v kilovém těstě.
Poslední výlet s třídou mojí, za chvíli už nebudeme svoji.
Na nádraží spousta různých lidí, to se ve Zlíně jen tak nevidí.
Ubytovaní jsme a teď směr metro, nezapomeň u Motole vystoupit, Petro.
Pochůzky po Praze, bolavé nožky, nestíháme měnit si ponožky.
Národní divadlo, opera v něm, slovům jsem rozuměla tak možná třem.
Muž se železnou maskou, líbil se moc, vzpomínali jsme na něj nejednu noc.
Zážitky, památky, zajímavostí mnoho, bolela nás někdy už hlava z toho.
Ale jsme všichni zpátky ve zdraví, snad vás mé řádky trochu pobaví.
Veronika Koppová, 4. B