Jsou to téměř čtyři roky, kam
prvně kráčely mé kroky, do budovy, kterou jsem předtím neznala, dnes je mi
cihlová budova známá, víc, než bych čekala.
Dneska nás tu vidíte naposled, vím, že spousta z vás z toho bude slzet.
Věřte, že i nás to bude mrzet. Trhá nám to vény (neboli žíly), že
musíme opustit domov, kde jsme čtyři roky žili. Buďte tak dobří, alespoň
tak jako my. Tak ahoj, my si jdeme dál plnit své sny.
Simona Mikulcová, 4. B