A začala patnáctihodinová
cesta ve vyhřáté „luxusní“ plechovce…
Wifi „samozřejmostí“, klima „studená“ jako zapnuté topení.
Teď pár rýmečků o Skotečku.
Ve Zlíně asi došly busy,
měli jsme otevřené pusy a staly se z nás hradecké kusy.
Fuj, tady to ale smrdí rybama,
jak ta velká loď z Amstru na nás koukala.
Trajekt už vyjíždí a Skotsko na nás vyhlíží.
Češi ti jsou velcí páni v nejnižší třídě ubytováni.
Někoho vlny uspávaly, někomu zase zle dělaly,
a nad Eliškou Hrubošovou auta diskotéku měly.
Dámy v šatech, páni v kvádrech,
jen děcka ze zdravky ve zpocených hadrech.
Reprezentace školy asi veliká, seděli jsme na zemi jako h*vínka.
Po celém dni ve Skotsku, míříme na dvoudenní zkoušku.
Nikdo neví, kdo kde bude, rodin je tu plno všude.
V Primarku jsme všechny peníze nechali a na teplou večeři v hostelu jsme
už neměli.
Koňár ve stylu sportovce, byl pohledný pro ovce.
Ty však měly vůdce svého, berana udatného.
Na Nevis jsme se vyškrábali, dolů po …. sjet chtěli.
Tuleni moc pěkní byli, Claire a Jimmiho jsme si osvojili.
Vlny velké byly moc, ztratili jsme všechnu moc.
Celý týden super byl, čas utekl jako voda,
Musíme se ale vrátit, to je velká škoda.
Veronika Meitnerová