Sportovní kurz Žítková Novinky

V termínu od 8. do 12. června 2015 se studenti druhého ročníku zúčastnili kurzu branných aktivit na Žitkové u Starého Hrozenkova v krásné přírodě Bílých Karpat.
Den 1.
Ihned po příjezdu se nás ujal poručík Radek, který nás poučil o podmínkách a pravidlech panujících na kasárnách Bojové skupiny Karpaty. S úsměvem na tváři se otočil na své poddůstojníky a pronesl: „Kolik jich rozbrečíme tentokrát?“ Jeho slova jsme brali s nadsázkou, později jsme však vše pochopili. Po rozdělení do tří družstev nám byli přiděleni velitelé pro každé družstvo- statný Brambo, drsňák Logom a lamač srdcí Strapo. Po nafasování potřebné výstroje jsme zjistili, že neumíme stlát postele. Díky několikrát opakovanému Saigonu (který spočíval v rozházení veškerých věcí na pokojích) jsme se to však rychle naučili. S barevnou hudbou jsme zjistili, že není třeba trávit hodiny oblékáním, ale stačí několik desítek vteřin. Po zdravotním filtru a úklidu kasáren nás čekala první pořadovka, kde nás naučili řádně pochodovat.

Den 2.
V noci nás čekal krátký budíček ve formě poplachu, který naštěstí netrval dlouho, a my jsme mohli konečně spát. Příjemné probuzení zajistilo bušení na kolejnici s hlasitým zvoláním velitelů: „Náástup na rozcvičku!!“ Po ranním rozkazu jsme se přesunuli na stanoviště pro dopolední aktivity. Celý den jsme strávili házením granátů, budováním fyzické zdatnosti, střelbou ze vzduchovek a překážkovou dráhou.

Den 3.
V noci nás opět čekal poplach. Byli jsme pod útokem a bylo třeba dodat minometům tak potřebnou munici. A kdo jiný by ji měl donést než my, silní a zdatní branci. Temnou noc prozářily do vzduchu vystřelené barevné světlice, které nám svítily na naši výpravu po lesní cestě k radarovce. Třetí den byl již klidnější, strávili jsme ho řešením zdravotnických úkolů za pomocí namaskovaných figurantů. Dvě role si rovnou převzaly i naše statečné paní učitelky. Modelové situace jsme moc nezvládli, ale chybami se člověk učí. Odpoledne jsme cvičili sebeobranu, kterou jsme na sobě ihned následně vyzkoušeli. Příjemný den jsme zakončili filmem Bitva pro Sevastopol. Byla to jediná noc bez poplachu.

Den 4.
Ve čtvrtek nás čekalo rozšíření počtu velitelů o další tři muže, jmenovitě: James, Ondra a Sergej- chlap jako hora. Celý den jsme strávili v terénu. Od slaňování přes lasergame až k testování plynových masek uvnitř zakouřeného bunkru, ve kterém jsme hledali tajemné kódy. To vše samozřejmě na čas. Odpoledne jsme se vydali nádhernou přírodou na výlet na ovčí farmu, kde jsme se podívali na výrobu sýrů a zároveň nakoupili nějaké ty dárečky domů. Cesta kolem hotelu pro nás některé znamenala krátký výlet zpět do civilizace. Večer jsme zasedli k ohni a u táboráku opékali špekáčky. Sergej spolu s Ondrou na kytaru hráli a procítěně zpívali a my zpívali s nimi. Byl to poslední večer a tak jako velitelé řvali na nás, tak dle starého pořekadla, že pohár trpělivosti jednou přeteče, se role obrátili a vypukla anarchie, ve které si velitelé vyzkoušeli, jaké to je si v časovém limitu zkusit barevnou hudbu a ostatně i Saigon.

Den 5.
V noci nás probudilo tiché volání. Spousta z nás si myslela, že se nám to jen zdá, neboť se neozvalo zabouchání na kolejnici. Ale po otevření dveří do chodby jsme zjistili, že není vidět pomalu na krok. Všude byl kouř! S baterkami jsme rychle vyběhli před kasárna, kde jsme se dozvěděli, že uvnitř jsou naši velitelé zranění a musíme je dostat ven. Dostat ven jsme museli všechny… i Sergeje. Byla to tvrdá zkouška naší pohotovosti a my jí, jak doufáme, prošli. Ráno bylo obzvlášť smutné, odvoz domů nám byl vzdálen sotva pár hodin a my jsme zjistili, že domů ani nechceme. Všechen ten řád a disciplína, společně plněné úkoly nás spojili a snad i zocelili. A v uvědomnění toho všeho jsme pochopili, že na tento týden budeme vzpomínat snad až do smrti. Čekal nás poslední nástup, vyklizení pokojů a pak už jen rozloučení s veliteli. A pak už nic, odjeli jsme a nechali kasárna za námi. Tam nahoře, na kopci v slunci a větru.
M. Hadraba, K. Chrástecká, J. Škrabana, ZA 2.

Veronika Meitnerová
před 9 lety