Máme za sebou již 2 týdny
v Turecku, které v nás zanechaly spoustu zážitků a dojmů. První týden
uběhl jako voda. Objevili jsme nejen krásy, ale také historii města, které
nás hostí. Historické muzeum v Mersinu nám odhalilo pestrou minulost a
návštěva mešity umožnila nahlédnout do velmi odlišné kultury. O dva dny
později, v sobotu, jsme se vydali na výlet, který nás přivedl i do
citronového háje. Všechny nás tento sad okouzlil a my si odnesli jedlé,
žluté suvenýry. Náš cíl se však tyčil na kopci, kde na nás čekala tzv.
“stezka do pekla a stezka do nebe”. Stezka do pekla nás zavedla nad
propast, přičemž stezka do nebe přímo do propasti. Nesměla chybět ani
návštěva astmatické jeskyně, po které jsme měli příležitost se
vykoupat v moři. V tom nám však zabránil silný vítr. Stihli jsme také
navštívit kostely pro náboženské minority a to ortodoxní a katolický
kostel. Samotnou třešničkou na dortu a pro naši skupinu
nejočekávanější výlet byl však návštěva Kapadokie. Open-air muzeum
pohádkových komínů a kostelíčků nás uchvátilo. Měli jsme také
příležitost si vyzkoušet hrnčířství a zjistili jsme, že to není tak
jednoduché, jak se může někomu zdát. Ochutnávání místních specialit
nás doprovází po celou dobu, a to dokonce i v domově naší praxe.
Příjemný personál připravuje svačinky z tureckých specialit. I my máme
možnost ochutnat. V domově překonáváme jazykovou bariéru v činnostech
s klienty; malujeme, hrajeme pexeso, zpíváme, tančíme, provádíme
základní ošetřovatelskou péči. Před námi je poslední týden
v Turecku a my se těšíme na to, co nás ještě čeká.
Marie Sokolová