Lyžák očima prváků Novinky

V neděli 1. 3. 2015 jsem se setkali u školy a vyrazili na lyžák. Po hodině jízdy autobusem jsme zdárně dorazili na místo určení. Ještě stále plní elánu jsme obydleli určené pokoje a po obědě jsme poprvé vyrazili na svah. Začátky byly krušné, ale ke konci týdne potkáváme na vrcholu sjezdovky i členy třetího družstva.
Každé ráno mělo stejný scénář: šokuje mě budíček, obleču se, „zgarb“ do kapsy a hurá na snídani. Okoušu ztvrdlé rožky rohlíků a bleskovou rychlostí se obleču do úboru a hurá na svah. Za zpěvu pana učitele Koňaříka před zraky ostatních pádlujeme a potkáváme krokodýly. Přesněji řečeno se rozcvičíme před zdoláváním svahu. Můžeme zde sledovat spoustu různých pádů a karambólů. Na bolest kolen si už nikdo nestěžuje, paní učitelka Aujeská má totiž taky kolena a nestěžuje si.
Celý týden nám velmi rychle utekl, nastal pátek a my jsme se museli rozloučit se svahem. A jak se nám na lyžáku líbilo?
„Pot, krev, dřina trpělivost, disciplína! Toť heslo paní učitelky Aujeské.“
„Skipasy jsme museli odevzdat učitelům.“
„Modřiny, odřeniny a bolavá kolena prošly pod rukama paní učitelky Malaníkové.“
„První den to sice vypadalo, že jezdíme jen po zadku, ale situace se den ode dne zlepšovala.“
„Kdyby se nás teď někdo zeptal, jestli bychom chtěli jet znovu, tak bychom rozhodně řekli, že ANO.“

Veronika Meitnerová
před 10 lety