Po dlouhé a pečlivé přípravě na stáž
jsme dne 3. 11. 2024 vyrazily z nádraží Otrokovice směr Barcelona.
V Břeclavi jsme přestoupily na vlak do Vídně a z HBF Vídeň jsme dorazily
na Letiště Schwechat, které se nachází asi 30 km od Vídně. Tady
probíhalo vše bez problémů až na zpoždění letu kvůli bouři nad
Barcelonou. Po příletu na letiště El Prat a přepravě taxíky na
ubytování do naší rezidence jsme mohly konečně jít spát. Cesta trvala
velmi dlouho a byly jsme značně unavené. Měly jsme dvoulůžkové nebo
třílůžkové pokoje a jídlo jsme si zařizovaly samy, takže za 3 týdny se
z nás staly i kuchařky. K dispozici jsme měly kuchyň a ledničku jen pro
naši skupinku. Samozřejmě jsme ochutnaly i místní kuchyni, například
paellu, churros, mořské plody a spoustu jiného dobrého jídla. Navštívily
jsme i místní trhy ve vyhlášené lokalitě La Rambla, což je hlavní a
velmi rušná třída v centru města.
Barcelona je hlavní město Katalánska a druhé největší město Španělska.
Má opravdu co nabídnout. Můžete zde navštívit spoustu krásných památek,
jako je světoznámá Sagrada Familia nebo se jen tak proplétat uličkami
Gotické čtvrti, obdivovat architekturu Gaudího. Po dobu naší stáže nám
byli k dispozici naši česky mluvící delegáti Michaela a Martin Kondrysovi,
kteří nám ukázali i nemocnici Sant Pau, zapsanou na seznamu UNESCO.
Během našeho pobytu v Barceloně jsme tedy objevovaly vše, co toto město nabízí. Navštívily jsme zmíněné památky a celou řadu dalších, chodily odpočívat na pláž Barceloneta a do parku Ciutadella. Jedno odpoledne jsme se vydaly i na Tibidabo, které nám ukázalo celou Barcelonu jako dlani. Nezapomenutelná byla i návštěva akvária nebo vánoční vesničky, kterou moc doporučujeme. Někdy jsme jen tak lenošily u televize, společně vařily nebo připravovaly výstupy ze stáže. Celkově jsme se snažily volný čas využít na maximum i během týdne. Barcelona je plná skvělých možností a my na ni dlouho nezapomeneme.
V prvním domově, kde pracovaly Kačka, Elenka, Lucka, Anet, Verča a Aďa,
jsme pečovaly zejména o pacienty s demencí. Střídaly jsme se ve dvou
směnách, a to ranní 8:00 až 14:30 a odpolední 13:30 až 20:00. Náplní
naší práce byla převážně základní ošetřovatelská péče:
hygienická péče, péče o lůžko, prostředí klientů, podávání jídla,
pitný režim, péče o kůži, vyprazdňování, polohování, podávání
léků. Měly jsme připravené i aktivizace pro seniory. Když se zadařilo,
viděly jsme měření fyziologických funkcí a podávání léků
parenterálně. Průměrný den v zařízení vypadal asi
takto: ranní hygiena, snídaně, dopolední hygiena, dopolední rehabilitace a
společný program pro klienty, oběd, odpolední hygiena, odpolední program
klientů, večeře, hygiena a ukládání ke spánku. Velice mile nás
překvapilo, s jakou láskou a precizností zde pečoval katalánský personál
o klienty. Čas a elán, který věnovali klientům a přípravě kvalitního
programu, v českých domovech opravdu neuvidíte.
To jsme právě mohly posoudit zejména na odpoledních směnách při
aktivizačních cvičeních. Na programu bylo vše, co vás napadne – tance,
zpěv, procházky, hry na trénink paměti, ale třeba i bowling. Přístup a
vztahy mezi klienty a personálem byl velice blízký, dalo by se říci až
rodinný. Běžná oslovení zahrnovala zdrobněliny jako drahoušku, miláčku
a lásko.
Personál k nám byl velice milý a ochotný. Byl nám oporou při
začleňování se do kolektivu, aktivit domova a osvojování si jazyků
španělštiny a katalánštiny, která byla nedílnou součástí našeho
pobytu. Pokud se ptáte, jaký je mezi nimi rozdíl, bohužel nevíme, ale snaha
se snad počítá.
Jednou z největších výzev byla právě jazyková bariéra. Většina
místních obyvatel anglicky příliš nehovoří a my, přestože jsme se
pilně připravovaly, tak jsme španělštinu ovládaly jen ve velmi základní
podobě. Počátky byly mírně řečeno frustrující. Běžné situace se
stávaly komplikovanými, když jsme se snažili domluvit s někým, kdo
anglicky mluvil asi tak jako my španělsky. Vděčné jsme tak byly za
kohokoli, kdo nám alespoň trošku rozuměl. Ovšem i tato jazyková zkouška
v praxi byla nakonec velkým přínosem. V zařízeních nám naštěstí
personál nejen ochotně pomáhal, ale zároveň se snažil mluvit pomalu a
jasně, což bylo prospěšné pro naší španělštinu.
Chodily jsme na ranní a odpolední směny. Pracovní doba ráno trvala od
8:30 do 15:00 a odpoledne od 13:30 do 20:00. Cesta z ubytování nám autobusem
bez přestupu trvala asi třicet minut. Zařízení mělo 9 pater, z toho
2 podzemní, kde se nacházela aktivizační místnost, jídelna, kuchyň,
bazén, kadeřnictví, prádelna a několik pokojů pro klienty. Recepce,
sesterna a kancelář ředitelky byly umístěny v přízemí, ve vyšších
patrech byli ubytováni klienti. Dále se na patrech nacházela jídelna, která
sloužila zároveň jako aktivizační místnost pro klienty, kteří by
nezvládli chůzi do hlavní jídelny. Na praxi jsme dělali většinou odborné
výkony, protože jsme byly přiděleny k sestrám, a to například
ošetřování chronických ran, aplikace léků do očí, nosu, dýchacích
cest, na kůži, měření glykémie. Připravovaly jsme léky na jednotlivé
dny a pro jednotlivá patra. Klienti byli velmi milí, přátelští a snažili
se naučit i pár jednoduchých slov česky. S personálem jsme měly obdobně
výborné zkušenosti jako skupinka v domově číslo 1.
K dnešnímu dni vám můžeme s jistotou říci, že Barcelona v nás zanechala hluboký dojem a zkušenosti jak v rovině profesní, tak osobní. Pokud se rozhodujete, zda se přihlásit na stáž Erasmus+, přičemž se bojíte jazykové bariéry či neznámého prostředí, věřte nám, že každý krok mimo komfortní zónu přináší něco hodnotného. Samy jsme poznaly, že s úsměvem na rtech, vzájemnou podporou, otevřeným srdcem a myslí není překážky, kterou bychom nezvládly. Tak naposled, adiòs Španělsko! ❤️
Za výpravu Erasmus+ všem děkují: Tereza Váňová, Olejníková Adéla, Kateřina Kolářová, Elen Pohanková, Veronika Boťová, Aneta Kobzáňová, Lucie Mišurcová, Natálie Dolanová, Kateřina Skovajsová, Veronika Gregorová