Tři týdny stáže Erasmus+ na Maltě uplynuly jako voda, a nám nezbývá
nic jiného než se s Maltou rozloučit a vzpomínat na ty krásné chvíle. Na
začátku jsme každý očekávali něco jiného, ale jediné, na čem jsme se
shodli, bylo, že chceme poznat rozdíly ve zdravotnictví mezi dvěma úplně
rozdílnými státy mezi Českem a Maltou. Krátce po příletu jsme se začali
seznamovat s místním životem. Hned na první pohled nám všem bylo jasné,
že naše další dny budou naprosto jiné, než jsme byli zvyklí. Po příletu na Maltu na nás čekal
objednaný minibus, kdy jsme měli první zkušenost s místním velice
zvláštním řízením – za prvé se tam jezdilo na levé straně a za
druhé fungovalo tam jedno pravidlo: kdo víc troubí, ten dřív jede. Po
chvíli jsme dorazili v pořádku na naše ubytování do nejlidnatějšího
města zvaném Birkirkara, kde jsme moře nenašli. Naštěstí je Malta malá a
trvá asi hodinu přejet ji celou autem – pokud teda nejedete kolem
14 hodiny, což býval největší provoz. Autobusů je zde taky dostatek a
prakticky jsme se dostali všude, kam jsme potřebovali, možná trochu
později, ale za tu podívanou to stálo. Bydleli jsme v domě, který jsme
měli celý pro sebe. Pokoje jsme měli po dvou, jeden byl po třech, dále tam
bylo sociální zařízení, kuchyň, jídelna a také jsme měli na střeše
domu balkon s krásným výhledem.
První skupinka se skládala ze Sárky a Anet. První pracovní den na Maltě
jsme započali meetingem, kde jsme se dozvěděly, jak to funguje na Maltě a
v jakém zařízení budeme pracovat. Anet se Sárkou pracovaly v zařízení
zvaném Casa Leone XIII, kde se první den seznámily s paní ředitelkou,
chodem práce a dozvěděly se, že je zde 50 klientů, kteří trpí
Alzheimerovou chorobou, demencí anebo zde byli nesoběstační klienti, co se
už nezvládli sami o sebe postarat. Každé ráno byly holky zvlášť
přiřazeny k ošetřovatelům. Začínaly hygienami, při kterých se
naučily, jak pracovat s přístrojem, který usnadňuje manipulaci
s ležícími pacienty z lůžka na vozík a naopak. Po každé hygieně
pacienta odvezly do jídelny, kde byla snídaně. Během dopoledne byly aktivity
a podávala se káva nebo černý čaj s mlékem. Okolo půl 12 se rozdávaly
obědy, kde holky pomáhaly s krmením. Klienti jsou zde rozděleni do dvou
jídelen. Jedna je pro pacienty, co zvládnou sníst stravu vcelku a druhá pro
ty, co mají stravu mixovanou. Následovaly úpravky a odpolední klid
pacientů. Poté probíhaly aktivizace klientů v podobě zpěvu, hraní na
klavír nebo také přednáška o nejčastějších onemocnění. Praxi zde
měly každý den od 7 do 13 hodin. Druhou skupinkou byla Barča, Róza, Kačka a
Áďa. Holky pracovaly v domově pro seniory, který se jmenoval Dar Nikola
Saura. První den se tam holky rozkoukaly, zjistily důležité informace
o pacientech, o jejich práci a druhý den se s chutí pustily do práce.
V tomto domově se nacházelo okolo 30 pacientů s různými onemocněními
jako byla většinou demence a Alzheimerova choroba. Jejich pracovní den začal
dopomocí při hygienách, krmení při snídaních a podávání ranních
léků. Během snídaně se pacientům měřily tlaky a podávaly kapky do očí
a uší. Následoval dopolední odpočinek, kdy pacienti byli převezeni na
chodbu, kde mohli z okna sledovat maltské sluníčko. Každý den okolo
10 hodiny probíhala bohoslužba, kde byly holky také zvány. Po obědě se
holky snažily aktivizovat pacienty různými hry, tancem, zpěvem nebo pouhým
povídáním a zjišťováním zajímavostí o maltské zemi. Ke konci
pracovního dne odebraly krev na glykémie a popřípadě aplikovaly inzulín.
Také si zde procvičily podávání inhalace, kapek do očí a uší. Naučily
se zde také pracovat s přístrojem, který usnadňuje manipulaci
s ležícími pacienty. Poslední den na rozloučenou holky uvařily české
jídlo pro místní pacienty a personál a to bramboráky. Všem velice
chutnaly.
Třetí a poslední skupinkou byli kluci –
David a Daniel. Ti byli v zařízení pro dlouhodobou péči-long term
facility – víceméně nemocnice. Byl to největší komplex tohoto druhu na
Maltě. Měli vlastní zobrazovací metody, jídelnu, hřiště, fotbalový
tým, posilovnu, různá oddělení, převazové sestry, zkrátka jakoby
zařízená nemocnice s výjimkou laboratoře, kdy odběry posílají do Mater
dei. Kluci za ty 3 týdny prošli spoustu oddělení, od starších dementních
pacientů, přes staré pacienty, kteří jsou ležící, pacienty
s tracheostomií, také tam byli relativně mladí pacienti, co utrpěli
úraz a jsou např. ochrnutí, tedy dlouho trvající péče všeho druhu.
Navštívili tak celkem 3 oddělení a to např. dementia day (stacionář),
kde strávili jeden den s převazovou sestrou a jeden den se sestrou, která se
starala o nazogastrické sondy a perkutánní endoskopické gastrostomie.
Nejčastěji chystali léky, krmili pacienty, měřili fyziologické funkce,
potom také převazovali rány s převazovou sestrou.
První sobotu jsme měli zajištěný výlet na velmi známý ostrov Gozo. Na
ostrov jsme se všichni nejdříve společně doplavili trajektem Gozo channel
line, poté jsme se po ostrově pohybovali objednaným minibusem i s velmi
příjemným průvodcem, který nám ukázal místní krásy. Zde jsme
navštívili pár nádherných kostelů, koupili první suvenýrky a okoupali se
v Xlandi bay – moře bylo velmi rozbouřené. Naší nejoblíbenější destinací po praxi
byly dvě pláže a to Golden Bay, která je nejvíce navštěvovaná turisty a
Mellieha Bay, která není zas tak známá, ale za to je tam méně lidí.
Výhodou bylo, že jsme přijeli v termínu, kdy byl na Maltě jednu středu
státní svátek a ten jsme využili tak, že jsme se jeli podívat na Blue
grotto v překladu modrá jeskyně. Někteří zde byli na projížďce na
lodi, jiní sledovali ten krásný výhled z vrchu.
Samozřejmě jsme také nemohli vynechat
hlavní město Valletu, kterou jsme navštívili hned několikrát. Ochutnali
jsme zde místní mořské plody, zmrzlinu a dokoupili zbytek suvenýrků.
Každý večer jsme byli všichni úplně vyčerpaní, ale zároveň jsme se těšili, co nám přinese další den. Během práce v naprosto odlišném prostředí jsme se všichni naučili mnoha novým věcem. Museli jsme přijmout rozdíly, na které jsme v Česku nebyli zvyklý. A i přes občasnou jazykovou bariéru v podobě maltštiny, nám stáž přinesla své plody. Celkově hodnotíme stáž jako velice přínosnou, obohatila nás ve slovní zásobě anglického jazyka. Stáž doporučujeme každému z vás, protože je to velká exotická zkušenost.
Projekt Erasmus+ 2021–1-CZ01-KA122-VET-000017275 přinesl ve školním
roce 2022/2023 příležitost pro čtyři odborné učitelky. Tato stáž se
konala na jaře 2023.
V rámci mobility se čtyři odborné
učitelky zapojily do programu stínování na prestižní Univerzitní klinice
Jena. Tento intenzivní program trval celkem 14 dnů a během této doby měly
učitelky možnost stínovat nelékařské zdravotnické pracovníky na
různých odděleních, konkrétně kardiologie, nefrologie, urologie, úrazové
chirurgie a plastické chirurgie. Stáže na Univerzitní klinice Jena
představovaly jedinečnou příležitost pro odborné učitelky proniknout do
hloubky jednotlivých oborů. Během svého pobytu se účastnice stáže
seznámily s každodenní prací a postupy na těchto odděleních. Měly
možnost pozorovat a diskutovat s odborníky o rozdílech v péči mezi
Německem a Českou republikou, jejich kompetencemi, vzdělávání a
ošetřovatelských postupech. Personál kliniky byl vstřícný, pro
učitelky byla také zorganizována odborná exkurze do dalších prostor
kliniky. Cílem bylo získat nové pohledy a praktické zkušenosti, které by
mohly později uplatnit ve svých výukových aktivitách.
Stáže přinesly odborným učitelkám nové zkušenosti a rozvoj dovedností do jejich profesního života. Získaly hlubší znalosti a dovednosti v jednotlivých oborech, což jim umožňuje obohacovat své teoretické i praktické výukové aktivity. Zkušenosti získané během stáže se staly cenným zdrojem, který mohou předat svým studentům.
Projekt Erasmus+ potvrzuje, že mezinárodní mobility nejen otevírají nové možnosti, ale také poskytují neocenitelné příležitosti pro odborný růst a rozvoj pedagogů. Nové poznání, inspirace a nové přístupy vytvářejí lepší vzdělávací prostředí pro studenty, kteří jsou hlavními příjemci těchto vzdělávacích aktivit. Tímto způsobem se zajišťuje jejich kvalitnější vzdělání a příprava na budoucí profesní výzvy.